Desatero tradičního opylaře

Desatero tradičního opylaře

Moji věrní,
tady, na půdě Sněmovny parlamentu ČR, rozhodl jsem se sepsat závazné desatero opylaře.
Přeju si, aby následující body byly chápány jako ideál, ke kterému má opylaření u nás i v okolí směřovat.
Myslím, že bez ideálů nemá smysl vydávat se na cestu za změnou.
Pojďme se na takovou cestu společně vydat.
Věřím, že má smysl dělat opylařská rozhodnutí tak, jak by je udělaly včely samy.
Věci v desateru zapovězené se v přírodě nikdy nevyskytly, a nemá tedy smysl je včelám silou nutit.

S úctou váš,
Vašek Smolík

O MED SE VČELAMI SE PODĚLÍŠ
ÚL PONECHÁŠ Z PŘÍRODNÍCH MATERIÁLŮ
RÁMEČKŮ VŠECHNY ÚLY ZBAVÍŠ
SPOJITÝ PLÁST VČELÁM DOPŘEJEŠ
JEDY V ÚLE NEPOUŽIJEŠ
BEZ PLÁSTŮ VČELÍ RODINY MNOŽIT BUDEŠ
INSEMINACE KRÁLOVEN ZATRATÍŠ
VČELSTVA JINÝM DÁVAT BUDEŠ
KOČOVÁNÍ VČELSTEV ZABRÁNÍŠ
DESATERO CHVÁLIT BUDEŠ

 

 

Stará verze téhož.

20130806-183601.jpg

20130806-183606.jpg

20130806-183611.jpg

20130806-183617.jpg

20130806-183622.jpg

20130806-183629.jpg

Jak jsme začínali?

Moto: Jak se lidi chovaj ke včelám, tak i žijou.

Člověk nepotřebuje číst knihy, aby začal opylařit.
Stačí mu jen trochu odvahy a selského rozumu.

Náš příběh je prostý.
V dětství jsem se díval dědovi pod ruce.
Včelařil celý život.
U včel i umřel.
Já nechtěl zůstat doma a včelařit.
Šel jsem do světa za lepším.
Nezůstal jsem venkovanem.
Na včely jsem 20 let ani nevzpomněl.
Pak ale přišel věk Kristův i věk pokristův.
Přišla i touha živit se něčím opravdu smysluplným.
S rodinou vypluly i zážitky z dětství.
Mít tak včelí farmu na med a budem soběstační zemědělci.
To byl nápad, panečku.
Myslel jsem si, že budu točit filmy a nakonec budu zemědělec.
Tomu řikám dějový zvrat.
Bylo to v březnu.
Kde ale vzít včely?
Doma jich pár zbylo.
Stará se o ně maminka s bráchou.
Vyžebrám smetenec.

Moc jsem nevěděl co je to smetenec.
Bože veleb internet.
Smetenec je asi tak kilo až dvě kila včel smetených z medových plástů; plus jedna královna.
Lepší je ovšem smetený celý úl.
Takový smetenec se obvykle dělá v červenci.
Byl březen.
Co dělat?
Čekat.
A těšit se.
A sehnat úly.
Bože veleb internet.
Ty nejlevnější úly na trhu byly úly pana Langstrotha.
Ať už ten Langstroth byl kdo chce, ty úly chci!
A rámečky, co netřeba stloukat.
Chci je.
Krmítka z Ameriky.
Dno vysoké a víko dřevěné.
Ať to stojí, co to stojí.
Půjčili jsme si u banky pár korun na ruinu domu někde v pohraničí.
Z obchodu sešlo a peníze postupně utrácíme v provozu rodiny.
S tím je konec.
Všechno jde na úly.
Jana mě zabije, až se to dozví.
Těhotná s prvním dítětem v náručí, a já že budeme mít včely.
Na štěstí je tak unavená, že nemůže odporovat.
Nemá ráda hmyz.
Hlavně komáry a klíšťata.
Včely doma neměli.
Má jiný prazážitky.
Doufá, že mě to přejde.
Já doufám, že mě to nepřejde.

Kde ale sehnat ty včely v březnu?
Internet není všemocný.
Včely nemá.

Ideálem je smetené včelstvo.
Má vlastní matku.
Má i nějaké létavky.
Pokud ho smetáte na místě, kde stál úl, má dokonce všechny létavky.
V našich krajích se na smetence nějak zapomnělo.
Včelaři je neznají a nechtějí dělat.
Ani moje mamka nechtěla.
Bylo to na konci června.
Nevěřila, že přemetené včelstvo postaví nové plásty na zimu.
Nebudou stejně tak věřit ani ostatní včelaři.

Pamatuju si to dobře.
Včel jsem se bál a byl jsem jen drze troufalej.
Za máminou maringotkou stojí zasíťované dno.
Nevím, že dno musí mít pletivo v podlaze.
Internet prodával jen jeden druh.
Proto je zasíťované.
Na dnu stojí jeden nástavek Langstroth.
V nástavku je deset rámečků s mezistěnou.

Potom jsme přinesli úl adamcovy míry a plást po plástu jsme ometli včely do Langu.
Normálně včelařským košťátkem.
Mladé včely padaly do nitra.
Padaly i kolem a lezly ven z úlu.
Utíkaly po horních loučkách rámečků.
Létavky se zvedaly a vracely se na původní místo.
Bodaly všude a mě se chtělo plakat.
Mamka asi plakala.
Měla díru v kukle a dostala žihadlo do oka.
Bylo to zbytečně intenzivní.

Proč mi někdo neřekl že mám úl otevřít a nechat létavky odletět na původní místo.
Mladé včely přeci tolik nebodají.

Měli jsme přemetená dvě malá včelstva.
Bez létavek.
Není, kdo by letěl pro potravu.
Selský rozum velel nakrmit.
Stačilo jen velmi decentně krmit cukrovou vodou.
Koupí se na to takové děrované víčko ve včelařských potřebách.
Rozdělá se voda a cukr 1:1 a naleje se to lahve od medu.
Postaví se to přímo na loučky rámečků víkem s dírama dolů.
Nevyteče to.
Jen se to musí obrátit kus od úlu.
Část vyteče do trávy a podtlak vzniklý ve sklenici obstará rovnovážný stav.
Dál už to nevytéká.
Včely si to přes noc odeberou.
Krmí se večer za soumraku.
To aby to těm ostatním včelstvům nebylo líto.

Smetenec je něco jako roj.
Rychle staví.
Plásty budou úplně nové.
Do smetence nepatří starý plást.
Nehodí se to.
Nesmí se to.

Udělat si vlastní smetenec bylo intenzivní a opravdové.
Myslím, že by to měl udělat každý.
Měl by si najít v okolí včelaře.
Klidně starého klasika.
Neposlouchat ho.
Dívat se.
Stačí jen vidět, jak se zachází se včelama.
Ostatní ať přijde samo.
Dvě tři návštěvy u včelaře vedou k poučení na celý život.
Nabídněte mu pomocnou ruku.
Pomozte mu s vytáčením medu.
Dívejte se mu pod ruce.
To co uvidíte, obsahuje pokaždé stejnou esenci.
Je to tisíce let nezměněný vztah.
Velký člověk a tisíce malých tvorů.
Za pomoc na včelnici žádejte jen jedno.
Smetené včelstvo.
Nechtějte oddělek.
Ten ať si včelař vypiplá do včelstva sám.
On ví jak.
Není to pro něj problém.
Začátečník potřebuje roj a nebo smetenec.
Začátečník potřebuje začít od začátku.
Začátečník potřebuje vnímat, jak včelstvo funguje.
Jak se uchytí na horních loučkách.
Jak začne stavět shora dolů.
Jak v prázdném prostoru vzniká architektura hnízda.

Zima.

A jak to dopadlo po zimě?
Včely byly v náramné kondici.
Založil jsem z nich naší včelnici.

Až do tohoto okamžiku to vypadalo jako úspěšná mise.
Nakoupil jsem nástavky i dna a včely jsme měli na půjčeném pozemku.
Plán na rozvoj byl jasný a návratnost zrovna tak.
Mohla to být další včelí farma v Čechách.
Tuny medu.
Velká včelstva.
Oddělky.
Pesticidy.
Dotace.
Inseminace.
Registrovaný chov.
Matky F1.
A pocit zmaru.

Tenhle scénář moc dobře znám
Studoval jsem na humanistickýho fotografa.
Doba se změnila a humanistická fotografie zmizela ze světa.
Přestěhovala se do televize.
Začal jsem být úspěšný kameraman v televizi a humanismus zmizel na youtube.
Vlastně všechno zmizelo youtube.
Je tam toho tolik, že to dokonce zmizelo i na youtube samo před sebou.
Svět se změnil.

Povinné pesticidy v úlu.
To mě trápilo jako první.
Co na tom, že tomu včelaři říkají léčení.
Není to léčení, je to hubení roztoče pesticidem.
Jedovatým pesticidem.

Vstupuji do Českého svazu včelařů.
Můj děda tam funkcionařil.
Pravda, miloval chemii na zahrádce i u včel.
Třeba to byla taková doba.
Třeba to dřív jinak nešlo.
Teď je jiná doba.
Půjdu na schůzi.
Kolem stolu tam bude sedět deset moudrých.
Budou to krásní staří muži.
Těším se na jejich jiskrnné oči.
Oni budou znát odpovědi na moje otázky.

Nestalo se!

Bože veleb internet.
Film The Honey Bee Blues byl na youtube.
Problémem celého včelařského světa je prý nějakej roztoč Varroa.
Můj děda tomu říkal varroáza.
Nikdo ale přesně neví, kdy už to je varroáza a kdy ještě ne.
Problém tedy není nějaká choroba zvaná varoáza.
Tu si včelaři asi jen tak vymysleli.
Proti chorobě lze totiž zasáhnout lékem.
Kdežto proti roztoči je hubení pesticidem.
To nezní moc pěkně.
Lepší bude říkat tomu varroáza a můžeme to léčit.
Tady uznávám důvtip našich moudrých chemiků včelařů.

V tom filmu The Honey bee blues je chasník, kterej ví o roztoči snad úplně všechno.
Jen neví, jak se ho zbavit.
Umí ale dokonale objasnit, jak se takovej roztoč množí.
To je užitečný.
Varroa se množí v buňce se včelou.
Při líhnutí včely se vylíhne i několik roztočů.
Ti si pak vlezou k jiné včelí larvě.
Vylíhne se zase včela a několik roztočů.
Tak to jde dokola až včelstvo zkolabuje.
Jak to asi funguje u takového roje?
Stará královna odletí se starýma včelama.
Nemají plásty.
Včely se nelíhnou.
Roztoč se nelíhne.
Zdalipak to nebude řešení.
Nikdo neví.
Rojení je prý špatná věc a musí se mu zamezit.
Včely žijící divoce jsou prý zlo.
Roznáší to prý jen nemoci.
Není to jaksi pod kontrolou.

Tak a tady mi to došlo.
To je ta odvěká touha vládnout.
Jedni bijou ženský doma.
Jiný jsou u STB.
Další jdou kupředu pod křídly korporací.
No a ti zbylí včelařej.

Heleďte, bez opylovačů celej svět zhebne.
Oni nás potřebujou ze všech nejvíc.
Vždyť my to tu máme v rukou.

Takovej je ráj včelařů.
Žádní kněží.
Žádná víra.
Jen touha vládnout a předstihnout ostatní spoluvládnoucí.
Velkovýnosy medu na jedno včelstvo.
Mantra současného velkovčelaře.

Kam jsem se to proboha dostal?
Co se tady mám asi naučit?

Dnes už tuším, že nepotřebujeme víc včelstev.
Nepotřebujeme ani víc medu.
Máme všeho dost.
Med se vyváží aby se dovezl jiný z Číny.
Na polích roste řepka.
Nač to podporovat.
Chybí nám zdravý rozum.
Chybí nám včelaři se zdravým rozumem.
Chybí nám úcta k medu jako surovině.
Z medu je jen obchodní artikl s dobrým jménem.
Ze včelaře jen hlupák s pověsí mesiáše.

Neprohlašuju se tu za spasitele včelaření.
Pokusím se jen nabídnout svojí verzi řešení.
Dokonce ani nejsem přesvědčen, že je to jediná možná cesta.

Chci, aby to byla cesta jednoduchá a dobrá.

Plná víry a naděje.

Říkáme tomu OPYLaření.

Cílem našeho snažení je nový začátek.
Chceme začít znova.
Chceme vytvořit druhou vývojovou linii českého včelaření.
Zní to nabubřele, ale je to obyčejné.
Současní včelaři opustili vše, co jejich předci používali.
Prostě po válce začali nově a moderně.
Před časem jsem náš pohled na včelaření publikoval v časopise Včelařství.
Ozval se starý pán a byl dojat.
Prý se taková jiná větev včelaření vytvořila za války.
Ničeho nebylo nadbytek a došlo na minimalistické postupy.
Válka skončila a včelaři chtěli zapomenout na její bídu.
Začali včelařit moderně.
Tou dobou prý jezdil krajem pošuk včelař a pořádal přednášky zdarma.
Snažil se prý včelaře přesvědčit.
Tušil, že nová cesta je cesta bez cíle.
Ten dobrák prý propagoval minimalistické včelaření bez rámečků a bez mezistěn.
Jeho snažení zapadlo.
Neexistoval internet.
Bože veleb internet.
My jsme v jiné době.
Píše se rok 2013.
Světová ekonomická krize vrcholí.
Taková malá simulace války.
Doba vhodná k propagaci minimalismu.

Věrně Vašek Judas Smolík

Jak staví roj (smetenec) !!!

20130622-180413.jpg

20130622-180419.jpg

20130622-180423.jpg

20130622-180429.jpg

20130622-180434.jpg

20130622-180440.jpg

20130622-180444.jpg

20130622-180450.jpg

Fotky z workshopu

20130925-183543.jpg

Dřevěná košnice na zemi.
Uvnitř jsou plásty z nepovedeného oddělku.
Dole je nízké dno.

20130925-183754.jpg

Tady je dřevěná košnice otočená nohama vzhůru.
Jsou tam plásty na loučkách i v jednom rámečku.
Po stěnách teče propolis (to je to zlatavě hnědé).

20130925-184054.jpg

Opravdová košnice stojící na dřevěné košnici.
Rozpěrák na vrchu.
Lahev domácího cideru od Ondřeje Kopičky v pozadí.
Jeden ulomený plást na střeše dřevěné košnice.

20130925-184307.jpg

Dřevěná košnice i se včelama.
Dvě až čtyři boční loučky by měly být plástuprosté.
Tady jsou dvě.
To je opravdu málo, ale co se dá dělat.

20130925-184518.jpg

20130925-184525.jpg

20130925-184532.jpg

Plásty z pozice 3 a 4.
Víc jsme včely nerušili.
Vyndali jsme jen pozice 1 a 2, to jsou volné loučky, a pozice 3 a 4. V DK (dřevěná košnice) je celkem deset louček.

20130925-184820.jpg

Včela s pylem na nožkách dokazuje, že ještě něco málo kvete.
Zaplať Bůh.

20130925-184919.jpg

Nářadí, trouchno a starodávný kuřák, lahev z krmení oddělků.

xxx

20130922-095206.jpg

20130922-095212.jpg

20130922-095218.jpg

20130922-095224.jpg

20130922-095923.jpg

xxx

20130428-231949.jpg

20130428-232008.jpg

20130428-232014.jpg

20130428-232027.jpg

20130428-232020.jpg

20130428-232036.jpg

20130428-232043.jpg

20130428-232049.jpg

20130428-232057.jpg

20130428-232121.jpg

20130428-232129.jpg

20130428-232136.jpg

20130428-232142.jpg

20130428-232150.jpg

20130428-232157.jpg

20130428-232204.jpg

20130428-232210.jpg

Medobraní 2013

Medu je dost pro nás i pro pro produkční včelstva a oddělky mají taky pět plástů.
Ať žije “dřevěná” košnice.

U včel

Včelstva jsou vedena tzv Svatojánskou metodikou
Všechny plásty na med právě dostavují
Je to půvabné nové divoké dílo na loučce

Foto: Pavel Barták

20130515-192959.jpg

20130515-193006.jpg

20130515-193010.jpg

20130515-193016.jpg

20130515-193022.jpg

20130515-193028.jpg

20130515-193034.jpg

20130515-193039.jpg

20130515-193050.jpg

20130515-193058.jpg

20130515-193103.jpg

20130515-193110.jpg

20130515-193116.jpg

Fotografie z workshopu

Bylo povznášející vidět tolik zájmu o jednoduché včelaření.
Děkuju všem co přišli a všem co pomohli.
Byli jste úžasní.
Fotografie Jsou od pánů Pavla Hartmana, Jana Vondráka a Vladimíra Astaloše.
Děkuju vám.

20130428-231949.jpg

20130428-232008.jpg

20130428-232014.jpg

20130428-232027.jpg

20130428-232020.jpg

20130428-232036.jpg

20130428-232043.jpg

20130428-232049.jpg

20130428-232057.jpg

20130428-232121.jpg

20130428-232129.jpg

20130428-232136.jpg

20130428-232142.jpg

20130428-232150.jpg

20130428-232157.jpg

20130428-232204.jpg

20130428-232210.jpg

Úvod do tématu /pro nové čtenáře/

Bez mezistěn, bez rámků, bez medometu

Je to tak.
Šli jsme prostě jinou cestou.
Při našem způsobu včelaření nepoužíváme mezistěny.
Stejně tak neznáme slovo souše.
Včely v našem provozu staví každý rok nové divoké dílo.

Co je to tradiční včelaření?
Včelaření bez rámečků a na divokých plástech je samozřejmě naprosto tradiční a původní všude na světě.
V brtích, klátech i košnicích žádných rámečků a mezistěn netřeba.
Zato včelaření současného typu v pravém slova smyslu není tradiční.
Jedná se o novodobé včelaření, které umožnilo jakýsi tovární přístup k chovu.
Tento přístup umožňuje včely chovat jako na běžícím pásu a hlavně umožňuje ze včelstva doslova vyždímat maximální maximum.
To vše se zdá být na první pohled skvělé.
Na ten druhý, to už tak skvělé být nemusí.
To byl také důvod, proč jsme se vydali jinou cestou.
Byl to osamocený start, který se zdál být zpočátku hodně nerozvážný.
Cesta ale naznačila, že chov bez rámků a mezistěn přináší nečekané výhody.
Ty hlavní zmiňme hned tady na začátku.
Minimální nároky na odborné včelařské znalosti.
Netradiční a zdá se velmi účinné možnosti v boji s roztočem Varroa destructor.
Pouhým mechanickým postupem zvyšujeme podstatně účinnost léčby.
Téměř 100% obměna voskového díla každý rok a z toho plynoucí prevence chorob v úlu.

Proč jít jinou cestou?
Na počátku byla prostá nouze.
Koupili jsme nejlevnější nízké nástavky a vysoká dna.
Poslední peníze padly na provizorní střechy.
Jaké bylo naše zděšení, když jsme zjistili, že stejně jako úl budou stát rámky a mezistěny.
Ještě se to musí sbíjet a drátkovat.
Pak to není kam dát a jak odvézt, aby se to nepolámalo.
Tohle máme proboha dělat v městském bytě uprostřed Prahy!
Řešení bylo jen jedno.
Anglicky se to jmenuje Top Bar Hive.
Česky tomu říkáme úl s horní loučkou nebo prostě bezrámkové včelaření.
Místo rámku jsme začali používat jen horní loučku.
Je obdobná jako vrchní část rámku.
Liší se jen jakýmsi podélným břitem uprostřed, nebo drážkou, do které se zalévá vodící pásek vosku. Praktičtější je podélný břit.
Včelař do nástavku nese jen otep prkýnek.
300 se jich vejde do tašky z Ikea.
Můžete pak jezdit ke včelám třeba vlakem.
Loučky pro třicet včelstev uvezete v batohu.
Obešli jsme se i bez medometu.
Jak, to vidíte na přiložených fotografiích.

20130130-164049.jpg

20130130-164331.jpg

20130130-164353.jpg

20130130-164404.jpg

20130130-164411.jpg

20130130-230843.jpg

Kde je problém?
Problém je v našich potažmo vašich hlavách.
Novoty nám jaksi do hlav těžko lezou.
Musíme zahodit téměř vše, co jsme se naučili, a začínáme znova od nuly.
Opravdu od nuly, přátelé.
Bezrámkové včelaření není nic pro staré rutinéry.
Bezrámkové včelaření je hlavně pro mladé, ohebné a avantgardní včelaře.
Liší se snad úplně ve všem.
Jinak se manipuluje s plástem.
Pohyb, kterým plást prohlížíme, je odlišný od běžného.
Běžným pohybem se totiž plást poláme.
Liší se také nástroje na vyříznutí plástu z úlu.

Proč to funguje?
Kopírujeme divoké včely.
Stačí včely nasypat do prázdného úlu.
Nesmí v něm být žádný starý plást.
Úl musí simulovat dutinu stromu.
Jediné, co si jako včelaři diktujeme, je počet plástů.
Včely mají snahu stavět uhlopříčně.
My jim vnutíme kolmou stavbu.
Břit na spodní straně horních louček bude vodítkem pro stavbu nových plástů.
Včelí dílo musí být rozběrné pro případnou kontrolu veterinární správy.

Jak na roztoče?
Na roztoče nejlépe mechanicky.
Pro zastavení roztoče je účinné přerušení jeho rozmnožování.
Ideální je zasáhnout v době rozvoje.
To je doba, kdy je v úlu med a tehdy jinak než mechanicky zasáhnout nelze.
Vyřezáním plodu odstraníme roztoče v buňkách a práškovým cukrem na včelách.

Jak ale rozvoj roztoče přerušit?
Odstranění všeho plodu z úlu!
Stačí odříznout plodové plásty těsně pod medovými límci.
Med v úlu zůstane a nový roztoč se už nenarodí.
Včely při snůšce nemusí krmit plod a o to víc donesou.
Vůbec se nerojí a v době po první snůšce jich není přespříliš.
Divoké plásty se snadno vyřezávají a hlavně jsme nemuseli investovat peníze za mezistěny.
O to snadněji jdou vyřezat a zahodit do kompostu.
Je to prosté a nezvyklé.
Nic pro rutinéry.

Medobraní
Celý fór je v nových plástech.
Med totiž v novém díle nedrží.
Nové voňavé plásty z nového vosku dáme do kbelíku a rozřežeme na prach, tedy na jemné kousky.
Pak přes hrubé síto necháme med vytéci.
Věřte, že vyteče téměř vše. (Ze starých plástů s košilkami nevyteče téměř nic.)
Při větším množství pomůže lis na ovoce.
Všechny plásty staví včely každý rok znova a znova.
Kvalita lisovaného medu z divokých plástů je vždy nesrovnatelná s běžným medem.
Včelám necháváme polovinu medu na zimu a polovinu si necháme.
Vychází to průměrně cca 5-10 kg/úl pro včelaře.

K čemu je to dobré?
Umožňuje to chovat včely téměř každému.
Nepotřebujeme drahé stroje, jako např. medomet.
Nepotřebujeme medárnu na ty stroje a nepotřebujeme ani sklady souší a rámků.
Ani odvíčkovací stůl.
Potřebujeme jen velké vědro a síto na med.
Sami doma používáme hrnec se sítem na těstoviny.
V anglicky mluvících zemích takovému včelaření říkají “Backyard Beekeeping”.
Znamená to zhruba včelaření kdekoli v koutě za barákem.
To je totiž moc důležité.
U každého domu by měly dva tři úly stát.
Zákon už to dávno nenařizuje.
Zdravý rozum ale velí.
Obří farmy, čítající stovky včelstev, jsou podle mého stejně hloupý nápad, jako obří supermarkety. Drobné včelaření jednoduchým způsobem je skutečně k užitku nás všech.
Celoplošné zavčelení je cílem bezrámkového včelaření.

Václav Smolík

20130130-163142.jpg

Moje milovaná žena Jana s divokým plástem plným medu. Všimněte si, jak je dílo krásně pravidelné i bez mezistěn. Z boku bývá plást přistavěný minimálně a z úlu jde vyjmout nečekaně snadno.

20130130-163320.jpg

Nový divoký plást plný pylu s malým kroužkem plodu uprostřed. Všimněte si prosím, že trubčiny je tam minimálně.

20130130-163427.jpg

Plást plný medu putuje do plastového barelu. Loučku vrátíme zpět do medníku. Včely ji znova vystaví.

20130130-163536.jpg

Medobraní. Tyhle plásty postavily včely během dubna a května 2012. Nebyl to dobrý rok, ale nástavek plný medu byl na každém včelstvu.

20130130-163659.jpg

Zvednutý medník. Včely jsou klidné a divoké plásty obsedají raději, než ty syntetické z mezistěn.

20130130-163817.jpg

Omést od včel jdou téměř stejně jako v rámečku. Dokonce se zdá, že snáz. Včely se neschovávají mezi spodní loučkou a plástem.

20130130-163909.jpg

Na závěr pohled do medníku bezrámkového včelstva svrchu.